Křečík džungarský

Také jste měli, nebo ještě máte, tohoto drobného hlodavce s korálkovýma očima? Křečíci jsou z mnoha důvodů jedněmi z nejoblíbenějších chovanců dětí, ale i dospělých. V poslední době bylo navíc vyšlechtěno několik barevných variet, takže „džungarák“ už nemusí být jen šedý s pruhem. Nově se objevilo zbarvení černé, modré, pomerančové, lila i čistě bílé ať už s typickým proužkem nebo bez něj. Takže o důvod víc proč si je zamilovat.

 

Plánujete pořízení tohoto zvířátka pro své děti? Pak bych vám poradila, aby jste jej nepořizovali dětem předškolního věku. Křečíci jsou totiž dost drobní, měří kolem deseti centimetrů a mláďata jsou ještě menší, proto je nutné, aby dítě mělo v rukou potřebný cit pro manipulaci se zvířátkem. Navíc malý školák většinou zvládne péči o křečíka sám nebo jen s drobnou pomocí rodičů. Křečík se také dožívá v průměru pouhého dva a půl roku a dítě by mělo být trochu psychicky vyspělé, aby případnou ztrátu kamaráda dokázalo zvládnout. Křečíci džungarští jsou oproti svým větším příbuzným křečkům syrským navíc i poměrně společenští. V přírodě žijí ve skupinkách čítajících několik samiček a jednoho samce. Proto pokud se pro něj rozhodnete, hned si ujasněte zda zvířátko jen jedno nebo více kousků. Ideální je pořídit si samičky ze stejného vrhu. Samečci se mezi sebou perou a pokud pořídíte pár, je nutné počítat s tím, že už krátce po završení jednoho měsíce života, může samička zabřeznout. Zhruba za dvacet dní pak přivádí na svět průměrně pět mláďat, ale často jsou vrhy četnější. Samička může rodit 7x ročně a to už je nějakých křečíků!


Křečíky můžeme chovat v různých typech ubikací. Jako nejosvědčenější se projevilo staré vyřazené akvárium nebo terárium s drátěným víkem. Oproti kleci nehrozí křečíkům průvan a při svém rejdění nevyhazují ven podestýlku. Pokud v něm je dostatek větviček na šplhání, prolézaček a skrýší, nemůže křečíkovi ke štěstí chybět už skoro nic. Jako podestýlka se osvědčily hobliny, dřevité podestýlky, podestýlky z kukuřičných vřeten nebo buničitá podestýlka. Podestýlku měníme zpravidla kompletně, ideálně jednou týdně, záleží na velikosti ubikace a množství chovaných zvířat. Jako domeček poslouží kromě komerčně vyráběných obydlí i půlka kokosové skořápky či malý prasklý květináček. Můžete pořídit i pelíšek ze stoprocentní bavlny. Nikdy jej nenahrazujte vatou, která sice vypadá podobně, ale její vlákénka se křečíkům mohou dostat do očí nebo se přimotají na tlapky. Na tvorbu pelíšku se hodí i seno nebo natrhaný ubrousek. Křečík by měl mít i pořádnou tělocvičnu v podobě různě naaranžovaných větviček z ovocných stromů, které nejsou chemicky ošetřeny. Průlezky v podobě ruliček od toaletního papíru jsou velmi oblíbené a křečíci jejich části používají i na vystlání pelíšku. Kolotoč zajistí dostatek pohybu, ale pokud v něm zvířátko tráví až moc času, dopřejte mu jej vždy jen na hodinku nebo dvě denně. Ideální kolotoč by měl být kolotoč vyplněný – tedy bez mřížek s mezerami, kam křečíkovi může zapadnout nožička a způsobit mu tak nepříjemný úraz.

 

Strava má být pestrá. Křečík džungarský je všežravec a tomu musíme přizpůsobit jídelníček. Základem by měla být směs pro drobné hlodavce, která ovšem neobsahuje moc slunečnice a oříšků, které jsou velmi tučné. Oříšky a slunečnicová semínka podávejte spíš v malém množství jako pamlsek. V létě můžete zvířátkům nabídnout list i květ smetanky, kousek salátu, čínského zelí. Ovoce a zeleninu podáváme také spíš jako pamlsek – tedy v malém množství. Jablko, hruška, okurka, třešně, švestky, broskve, meruňky, meloun, mrkev, rajče, jahoda – to vše může křečíkův jídelníček vylepšit. Protože se, jak jsem se již zmínila, jedná o všežravce, můžete jim nabídnout i živočišnou potravu. Vajíčko uvařené natvrdo, trocha jogurtu, tvarohu, tvrdého sýra, syrové nebo vařené kuřecí maso, živí mouční červy, sušený gamarus, ale i psí nebo kočičí granule, opět v menším množství a ne moc často. Nezapomínejme, že základ je směs obilnin, ostatní jen jako doplněk stravy. Denně křečíkovi podávejte čerstvou vodu, nejlépe v napáječce, protože v misce si ji zvířátko velice rychle znečistí podestýlkou. Křečíkovi můžete způsobit velké zdravotní potíže, pokud mu předložíte mazlavé potraviny, jako tavený sýr, čokoládu apod. Pokud si podobnou potravu uloží do lícních toreb, jen těžko ji z nich zase vyndá ven a je tu reálné riziko infekce. Z tohoto důvodu se pro křečíky nehodí ani žádné prolézačky vyrobené ze špejlí nebo jiných ostrých částeček, které mohou torbu propíchnout nebo pořezat. Jako okus napomáhající broušení stále dorůstajících řezáků slouží větvičky a tvrdý chléb.

 

Aby byl křečík plnohodnotným kamarádem, musíme jej ochočit. První den, tedy den, kdy si zvířátko přineseme domů, ponecháme křečíka v klidu, aby se seznámil se svým novým domovem. Druhý den se můžeme pokusit o první kontakt. Kousavá zvířata chytáme palcem a ukazováčkem za kožní řasu na krku. Zvířata, která jsou klidnější, můžeme nabrat mezi dlaně obou rukou. Když už si křečík na ruce zvykne, můžeme jej opatrně jedním prstem pohladit, vyděšené zvíře prská, vrčí a obrací se na záda, jestli začne takto reagovat, zkoušíme hlazení později, až se křečík uklidní. Samozřejmě nejoblíbenější potravu podáváme křečíkovi také z ruky, aby si naše ruce spojil s něčím příjemným. Bez dozoru nepokládáme křečíka na místa, odkud může spadnout (stůl, židle, skříň), ani jej nenecháváme volně pobíhat po bytě. Hrozí, že zaběhne za nábytek, odkud jej budete jen s obtížemi lovit, nebo na něj někdo šlápne, případně ho přivře do dveří. Kabely a další nebezpečné věci (chemikálie, barvy, jedy, hrnek s horkou kávou nebo čajem, talíř s polévkou) rovněž odstraníme křečíkovi z dosahu. Nepokoušejte se křečíka seznamovat s doma chovanými zvířaty, jako jsou psi a kočky, je to zbytečný hazard s jeho životem.

 

Pokud vám křečík proběhne za skříní a vynoří se celý od prachu, odstraňte z něj nečistotu jemně rukou, křečíci se nekoupou! Zvířátko se o svůj kožíšek stará pečlivě samo, pomocí tlapek a jazyka. Pro zkvalitnění hygieny mu lze přidat misku s koupacím pískem pro činčily. Pokud je kožíšek neupravený a bez lesku, může se jednat o příznak nějakého onemocnění, nebo je zvířátko již staré a hygienu už tak dobře nezvládá. Zvýšenou pozornost musíme křečíkovi věnovat v případě, že se objeví nějaké příznaky chorob. Apatie, nezájem o potravu, výtok z nosu nebo očí, průjem. V takovém případě raději jeho zdravotní stav konzultujte s odborníky ve veterinární ordinaci. Při dobré péči vám bude křečík prospívat a dělat radost po celý svůj, bohužel ne zrovna dlouhý, život.