Čipování psů

Čím dál více majitelů přemýšlí, jak nejlépe označit svého pejska (či jiné zdomácnělé zvíře), aby se jim v případě ztráty vždy bezpečně vrátil zpět domů. Jedni píší své adresy a telefony na obojek, jiní k tomuto účelu používají různé typy adresářů, další spoléhají na psí známku nebo tetování. V poslední době však nastal velký boom označování psa mikročipem. Patříte-li mezi ty, kteří ještě neví, zda psa očipovat nebo se rozhodnout pro jiný způsob ochrany, případně vás tato problematika zajímá, jsou další řádky určeny přímo vám.

Proč čipovat?

Prioritním důvodem pro zavedení mikročipu je snadná dohledatelnost psa v případě jeho ztráty. Označení mikročipem je trvalé a nezaměnitelné, takže se může hodit i v případě, že je vám pes odcizen a pokud ho posléze objevíte mezi smečkou jiných psů, můžete doložit, že se skutečně jedná o vaše zvíře. Dále musí být pes nezaměnitelně označen třeba i z důvodu pojištění. Některá města nabízejí ve svých vyhláškách výhody pro majitele čipovaných psů – například slevy na poplatcích. Zvíře dokonce musí být očipováno, abyste s ním mohli vycestovat za hranice, jinak mu nebude vystaven EUROPAS. A v neposlední řadě začne v roce 2011 platit povinné označení všech psů mikročipem. Takže i psi, kteří jsou tetovaní, budou muset být očipováni.Navíc čipovat lze nejen psy, ale i kočky, fretky a mnoho dalších druhů zvířat od koní až po zvířata exotická.

Normy pro mikročipy:

V České republice se vyžívají čipy, které jsou kompatibilní s čtečkami ve většině evropských zemí. Mikročipy podléhají normám ISO 11784 (vymezuje strukturu kódu) a ISO 11785 ( vymezuje technický koncept). U vašeho veterinárního lékaře se informujte, zda čipuje skutečně mikročipy těchto norem. Pokud je pes označen čipem jiné normy, majitel si musí zajistit čtečku vlastní, což se mu vzhledem k hodnotě kolem 2000 - 2500 Kč rozhodně nevyplatí.

Vzhled mikročipu:

Mikročip je malý váleček o rozměrech asi 12x2 mm. Vyroben může být buď z biokompatibilního skla nebo polymeru. Nemá vlastní zdroj energie a aktivuje ho až čtecí zařízení (pro snadnější představu si vybavte čtečku kódů v supermarketu). Mikročip obsahuje patnáctimístný číselný kód. Součástí kódu by měl být kód země. Pro ČR je to číslo 203 nebo písmenné označení CZE. Opět se zeptejte svého veterináře, zda používá čipy s kódem země. Takový čip vám velmi usnadní hledání psa, pokud se ztratí v zahraničí.

Aplikace mikročipu:

Zavést mikročip smí jen osoba, která je k tomu odborně způsobilá, což není automaticky každý veterinární lékař! Proto se může stát, že zrovna váš doktor vašemu psovi čip neimplantuje, ale měl by vám poradit jiné pracoviště, kde jsou k provádění tohoto úkonu způsobilí. Samotné zavedení čipu není o nic bolestivější než běžné očkování a vypadá i velice podobně. Každý mikročip je zaváděn pomocí jednorázové sterilní jehly do podkoží na určené místo na těle zvířete – místo se pak zapíše do europasu (např. na levé straně krku). Po aplikaci by měl veterinář nebo jiná způsobilá zkontrolovat čip čtečkou. Dále by měl majitel obdržet registrační kartu, kterou pak buď on sám nebo veterinární lékař zašle do centrální evidence. Do karty se zároveň vylepuje identifikační štítek, který je obsažen v balení s jehlou a čipem, ten se vlepuje i do průkazu původu, očkovacího průkazu a samozřejmě europasu.

Registrace zvířete:

Mezi největší organizace, kam můžeme psa zaregistrovat, patří bezesporu "Centrální evidence zvířat a věcí" a "Národní registr majitelů zvířat". Ideální je zaregistrovat se do obou. Bez registrace je vám čip vlastně k ničemu, neboť psa pak není možné nijak dohledat. Můj vlastní pes je nalezenec, který ač byl čipovaný, nebyl nikde zaregistrovaný a tím pádem nebyla šance vrátit jej původnímu majiteli. Psa jsem si pak zaregistrovala v Centrálním registru zvířat a věcí na své jméno. Takže nyní, když do vyhledávače zadám ono patnáctimístné číslo, objeví se tyto údaje: kód mikročipu, co je označeno, sběrné pracoviště, kontakt na majitele, jméno psa, číslo europasu, plemeno a pohlaví. Pokud by se mi pes ztratil a v útulku nebo veterinární ordinaci by byl čip načten a pak vyhledán přes internet v registru, objeví se tyto údaje hledající osobě a ta mě může zkontaktovat telefonicky nebo i osobně. V případě, že by se zavedlo povinné čipování a povinná registrace všech psů hned po narození, ještě než by byli prodáni či darováni novým majitelům, nebo by zvířata automaticky registrovali ti, kdo je očipují, brzy by byl efekt tohoto úkonu znatelný už jen tím, že by psí útulky měly usnadněnou práci a většina psů by se dostala zpět domů. Doufejme, že naši zákonodárci na tuto možnost také dřív nebo později pomyslí.

Výhody proti ostatním druhům označení:

Nespornou výhodou je, že pes nemůže čip, na rozdíl třeba od obojku se známkou či adresářem, ztratit. Oproti tetování je velkou výhodou hlavně menší bolestivost a také vždy dobrá čitelnost čipu. Tetování se totiž někdy postupem času stává nečitelným.

Nevýhody čipování:

Jedinou nevýhodou je, že někdy začne čip v těle zvířete cestovat. Zvíře to nikterak neohrožuje, čip se rozhodně nemůže z podkoží dostat do orgánů, jak bývá mezi laickou veřejností často šířeno, a ohrozit tak zvíře na životě. Je pak pouze problematičtější jeho načtení, ale pokud víte, že pejsek či kočička mikročip mají, stačí na to při kontrolách upozornit. Případně si můžete také zakoupit čip s antimigrační čepičkou, která zabraňuje cestování čipu v těle. Čipovat lze v jakémkoliv věku zvířete bez použití lokální nebo celkové anestezie.

Cena čipování a registace:

Běžně se cena čipování pohybuje v rozmezí 500 – 800 Kč, záleží na pracovišti, kde čipy aplikují. Dále se platí za registraci - u některých veterinářů je započítána do celkové ceny čipu a zasílána automaticky. Jinde nechají tento úkon i s placením na vás.

Cena registrace je v Centrální evidenci 238,- Kč a v Národním registru 170,- Kč. Pokud máte zvíře označeno čipem DATAMARS s českým národním kódem, na pracovištích kde vydávají registrační karty Národního registru majitelů zvířat máte registraci zdarma. Nevím jak vám, ale mě tyto ceny přijdou poměrně přijatelné, vždyť svoje zvíře v případě jeho ztráty budu mít větší šanci rychle najít. Doufám, že vám tyto informace pomohly v rozhodování, zda pejska nebo jiné zvířátko necháte označit mikročipem, případně zda zvolíte jiný způsob označení.